Bungee Jumping

Bungee jumping (Bungy Jumping) je "sport", při kterém je člověk přivázán za kotníky na elastické lano a skáče dolů z velké výšky. Myšlenka této dobrodružné zábavy není nová. Moderní fanoušci Bungee Jumpingu nacházejí své kořeny ve starobylé legendě, kterou uchovává v paměti domorodý kmen na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jižním Pacifiku.
Pro západní civilizaci tento rituál poprvé zaznamenala expedice National Geographic v roce 1950, která zvyk popsala jako skoky do hloubky z výšky okolo 65 stop. V roce 1970 Kal Müller, další reportér National Geographic, jako první cizinec vyzkoušel skok, při kterém se zastaví srdce. Doslova tak Müller rituál popsal. "Lano bylo vypočteno s neobyčejnou přesností," vyprávěl Müller."Má hlava se při dopadu téměř dotkla země a skončil jsem jako ve veliké houpačce. Kupodivu mi to nevadilo. Vzrušení úplně přehlušilo jakékoliv fyzické nepohodlí." Müllerův skok byl první. V roce 1979 se nové myšlenky ujal Klub Nebezpečných Sportů z Oxfordské university ve Velké Británii. Ti zorganizovali skok ze 75 metrů vysokého mostu Clifton Suspension v anglickém Bristolu. Tento seskok však nebyl legální a tak David Kirke a Chris Baker byli pokutování částkou 10 liber. Potom tuto myšlenku vyvezli za Atlantik a v Americe skočili z Golden Gate bridge v San Francisku a z mostu Royal Gorge v Coloradu. To byly počátky Bungee jumpingu v USA. V roce 1987 vzbudil tento extrémní sport obdiv u Novozélanďana A.J. Hacketta. Tento Novozélandský nadšenec uskutečnil jako první a zatím i poslední seskok z Eifellovy věže. Tento seskok však rovněž nebyl legální a A.J.Hackett byl po seskoku zatčen francouzskou policií. V témže roce vznikly první obchodní organizace zabývající se Bungee Jumpingem. Na Novém Zélandě byl tímto obchodníkem právě A.J.Hackett a ve Spojených státech Petr a John Kocklemanovi. Systémy amerického a novozélandského systému se velmi liší. V České republice se však využívá kombinace těchto dvou systémů.